Političtí vězni v Bělorusku

Před dvaceti devíti lety, 23. 6. 1994, vyhrál prezidentské volby v Bělorusku Alexandr Lukašenko. Pro Bělorusko to byly první a poslední demokratické volby a Lukašenko v nich tehdy skutečně zvítězil. Již po necelém roce (14. 5. 1995) Lukašenko inicioval referendum, v jehož výsledku se ruština v Bělorusku stala jedním ze dvou státních jazyků, historická bílo-červeno-bílá státní vlajka a historický státní erb „Pahonia“ (jezdec na bílém koni) byly změněny na upravené symboly ze sovětských časů. Pro tyto změny se údajně v referendu vyslovilo 75 % respondentů. Lukašenkovi odpůrci jsou přesvědčeni, že toto referendum bylo zfalšované.

Od té doby již všechny následující kroky, jimiž si Lukašenko postupně upevňoval moc, probíhaly na základě falsifikací, odstraňování politických oponentů (v lepším případě byli uvězněni, v horším zabiti) a stále těsnějšího přibližování se k Rusku. Ve výsledku se Bělorusko stalo zemí, v níž jsou pošlapávána lidská práva, a která je na jedné z nejvyšších příček na světě v počtu nápravných zařízení v poměru k počtu obyvatelstva. Každé následující prezidentské volby byly spojeny s manipulacemi a končily uvězněním protikandidátů a násilným potlačením protestů proti falsifikacím výsledků. Tímto způsobem se Lukašenkovi 9. srpna 2020 „podařilo vyhrát“ již pošesté.

Falsifikace výsledků byla tentokrát ještě více do očí bijící než jindy. Ještě před volbami byli uvězněni hlavní prezidentští protikandidáti. Místo uvězněného kandidáta Siahieje Cichanouského se rozhodla kandidovat jeho manželka Sviatlana Cichanouska. Získala si masovou podporu veřejnosti a s nejvyšší pravděpodobností volby vyhrála hned v prvním kole. Statisíce Bělorusů vyšly do ulic a pokojné protesty navzdory bezprecedentně hrubému násilí trvaly do konce roku 2020. Na rozdíl od protestů v uplynulých letech tyto neorganizovali opoziční aktivisté (většina klíčových osob v té době již seděla ve vězení). Jednalo se o spontánní celonárodní protesty, v nichž byly zapojeny všechny vrstvy obyvatelstva – od studentů přes učitele, lékaře, sportovce či umělce až po dělníky, od středoškoláků až po důchodce, zapojili se dokonce i invalidé.

Zatýkání demonstrantů začalo hned v noci po volbách a od té doby trvá dodnes. Během prvních týdnů a měsíců po volbách prošlo vyšetřovací vazbou a administrativními tresty odnětí svobody více než 40 000 Bělorusů. Proti stovkám lidí bylo zahájeno trestní stíhání a během let 2021 a 2022 tito lidé postupně byli odsouzeni k absurdně vysokým trestům (zvláště vysoké tresty dostali zejména nejvážnější Lukašenkovi konkurenti, například Siarhiej Cichanouski – 18 let, Viktar Babaryka či Mikalaj Statkievič – 14 let…).

Zatýkání a soudy neskončily do dnešního dne. KGB vyhledává lidi podle fotografií z demonstrací nebo podle výpisů mobilních operátorů. Denně jsou zatýkáni další lidé na ulicích, na pracovištích, ve školách či dopravních prostředcích. Kolem 200 000 Bělorusů emigrovalo, tisíce jich jsou ve vyšetřovacích vazbách nebo si již po odsouzení odbývají své „tresty“. Lidskoprávní organizace evidují víc než 1500 politických vězňů. A ačkoli téměř denně vycházejí na svobodu ti, kteří si své tresty již odbyli (někteří byli odsouzeni na 1,5 či na 2 roky), jejich počet neklesá, a naopak stoupá, protože na jednoho propuštěného připadá několik nově zadržených.

Průběžně aktualizovaný seznam všech politických vězňů včetně jejich stručných profilů, fotografií, popisu jejich „zločinu“ a adresy, kam je možno jim psát je možné najít například na stránkách lidskoprávní organizace Viasna.